Kniha o poúnorové kulturní politice opavského historika Jiřího Knapíka, autora životopisu ideologa Gustava Bareše a slovníku Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953, volně navazuje na jeho předchozí syntézu pro období 1948–1950 Únor a kultura.
V publikaci V zajetí moci líčí proměny ovládání české kultury komunistickým režimem až do roku 1956. Soustřeďuje se především na proces vzniku a výměn garnitur kulturních šéfů, zásadní ideové revize dlouhodobě ovlivňující jejich taktiku a strategii v kultuře (1949, 1952, 1956) a postupné úpravy celého systému kulturní politiky.
Pomocí těchto kritérií autor vymezuje i dílčí etapy let 1948–1956. První tři „budovatelská léta“ zrodila systém, jehož základní podoba už zůstala zachována, i když v něm byly zakódovány časté poruchy nebo krize dané byrokratickým a mocenským ovládáním kulturní sféry. Pro období let 1951–1952 podrobně mapuje změny ve vedení kultury související s pádem Slánského a přípravou dalších politických procesů a označuje tuto dobu, v polemice s některými interpretacemi, jako „podivné ‚tání’ ve stínu šibenic“. Poslední, třetí etapu, autor vymezuje lety 1953–1956 a analyzuje v ní změny v roce 1953, kořeny a projevy tzv. Nového kursu v kulturní politice, pomalý proces „destalinizace“ až na samý práh formování moderní masové kultury.
S pomocí archivního výzkumu a na základě nových pramenů nabízí nové pohledy na zažité interpretace významných událostí v kultuře, rozkrývá určitou anonymitu systému. Pokouší se také objasnit pozadí různých kampaní, např. přípravy Štollova útoku na Františka Halase (1949), politické manipulace s úmrtím Konstantina Biebla či s vydáváním díla Petra Bezruče (1951–1952) a odstranění Oldřicha Macháčka z funkce šéfa státního filmu (1954).